Antonín Dvořák mladým - IV. ročník

                  Čtvrtý ročník soutěže Antonín Dvořák mladým bude věnován  KOMORNÍ HŘE                 

Kapacita soutěže komorních souborů je již naplněna. Neposílejte, prosím, další přihlášky!

Děkujeme za váš zájem a těšíme se naviděnou!

Zdravice pana primátora: 

Velmi si vážím toho, když je otevírán prostor pro hudbu, ať už je to kdekoliv.
Jsem přesvědčen, že Praha je místo, kde je každý mladý muzikant vítán a podporován a přeji všem účastníkům soutěže Antonín Dvořák mladým, ať jim hudba přináší radost.

Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

Soutěžní přehlídka komorní hry

7.- 8. prosince 2024



Antonín Dvořák mladým

Prezidentka soutěžní přehlídky Slávka Vernerová

Troufám si tvrdit, že snad není českého hudebníka či hudbymilovného posluchače, který by neměl k Antonínu Dvořákovi osobní vztah. A podobně ho vnímají lidé na celém světě. Nosíme ho v srdcích jako svého blízkého přítele. Jeho bohaté, čisté a vždy upřímné emoce nás po celé generace nebývale obohacují a jejich síla neuvadá.

Proto jsem šťastná, že mohu svůj profesní život úzce spojovat s jeho jménem. A to nejen ve Dvořákově klavírním kvartetu, ale nyní také při práci v předsednictvu vážené Společnosti Antonína Dvořáka. Jsem velmi vděčná, že SAD zastřešila a aktivně podpořila tento projekt soutěžní přehlídky, která, jak věřím, napomůže ještě více mladým pianistům i posluchačům poznávat dílo Antonína Dvořáka.

Velký dík patří také neúnavnému propagátorovi a znalci Dvořákovy hudby, profesoru Cyrilu Höschlovi, který nám laskavě poskytl svou záštitu

Prof. Cyril Höschl

Po celý život jsem fascinován mystériem osobnosti Antonína Dvořáka, jež je směsicí čistoty prostého českého katolíka s naprostou hudební genialitou, která dobyla svět.

Mluvit se s ním dalo prý jen o lokomotivách a holubech, případně popít pivo a zahrát si dardu. Ale když otevřete partituru Rusalky nebo uslyšíte Scherzo ze 7. symfonie, otevřou se vám hlubiny vesmíru. Antonín Dvořák má na hudebním nebi své věčné místo a je a bude měřítkem všeho, co se po něm v hudbě odehrálo a odehraje. Proto je myšlenka připomínat ho nejmladší generaci jako jednoho z Čechů, kteří dobyli svět, tak záslužná a motivující. A je-li to připomenutí spojeno s aktivní - a tedy nezapomenutelnou - účastí třeba v soutěži, tím lépe. Proto je mi ctí takový počin s radostí zaštítit a být mu podle svých možností nápomocen.


PhDr.Markéta Hallová

předsedkyně Společnosti Antonína Dvořáka, viceprezidentka britské Dvořákovy společnosti

Milí mladí klavíristé, milí muzikanti, kteří jste se rozhodli jít do soutěžního klání ve jménu Antonína Dvořáka.

Dovolte, abych Vám popřála hodně úspěchů a také hodně radosti z poznávání skladatelova díla, které může trvat Váš celý život a přitom budete mít stále co nového nalézat.

Antonín Dvořák je jedním z nejhranějších skladatelů na celém světě , u nás určitě. Je po něm pojmenovaná hvězda na nebi , jeho Symfonii e moll "Z Nového světa" komponovanou za autorova působení ve Spojených státech amerických (1893) si roku 1969 vzali s sebou astronauti do Apolla 11 a skladba symbolicky zazněla v kosmické lodi před prvním přistáním lidí na Měsíci. Pozorujeme-li blíže Dvořákův životní osud, zdá se, že se jedná o vyprávění pohádky.



Narodil se ve zchudlé venkovské rodině v podzámčí v Nelahozevsi poblíž Kralup/Vltavou, ale s velkým hudebním nadáním, s nímž by bez vlastní vůle, píle a jeho nadšeným systematickým rozvíjením zůstal buď venkovským varhaníkem nebo hráčem venkovské kapely (jako jeho nadaný strýc). On však za pobytu ve Zlonicích a pak v Praze nejen ve škole ale sám s plným zaujetím prostudovával partitury známých i méně známých autorů, vše, co mu přišlo pod ruku. Z nich se poučoval pro své budoucí vlastní kompozice, které psal nejprve v utajení, později je předvedl na veřejnosti se střídavě menším a větším úspěchem. Byly to právě klavírní skladby pro čtyři ruce Slovanské tance op.46, které zaznamenaly velký zájem veřejnosti, zmizely rychle z pultu vydavatele Simrocka v Berlíně a v čase oblíbeného domácího muzicírování vyburcovaly zájem četných dalších vydavatelů o skladby tohoto dosud chudého neznámého skladatele z Čech. Vyučoval na klavír v rodinách , hrál na violu v orchestru, na varhany v kostele, záhy začal svá stále žádanější díla také sám dirigovat. Vystupoval jako interpret v komorním ansámblu tzv. Dvořákově klavírním triu (s houslistou Lachnerem a cellistou Wihanem), na velkém množství koncertů po Čechách a na Moravě před svým odjezdem do dalekého zámoří , kde se stal i vyhledávaným pedagogem skladby (i ředitelem ) na newyorské konzervatoři hudby, jakož už o rok dříve vyučujícím na konzervatoři pražské. Jeho skladby si vydobyly velké uznání (zvláště v anglicky mluvících zemích) a to už za skladatelova života, nikoliv posmrtně, jako tomu bývalo u mnohých jiných umělců. Zvláště v Americe, pro níž byl vyzván též ke kompozici na oslavu Kolumbova objevení kontinentu (pro tento účel vzniklo 1892 Te Deum) se stal velmi populární osobou, jež i samotnou demokratickou zemi (v tehdejším chápání významu slova) překvapoval svými ještě demokratičtějšími názory: prosadil, aby na škole pod jeho ředitelováním mohli studovat kompozici i nemajetní, nejen chlapci ale i dívky, posluchači bílé ale i černé pleti, a také i starší žáci, kteří se dosud k hudebnímu vzdělání nemohli dostat. Je málo známo, že kromě absolutního sluchu dobrého muzikanta byl vybaven i vynikající pamětí, snad až fotografickou, a od svých žáků vyžadoval při své výuce přesné zápisy studovaných skladeb různých autorů v co nejvěrnější podobě včetně dynamiky, frázování. Učitelem byl velmi obávaným, rozuměli mu jen ti velmi nadaní a ti co znali hodně hudební literatury. Též vypsal v USA soutěž, v níž hledal nejlepší skladbu amerického autora, velké množství děl, které obdržel, studoval pak pečlivě , což mu zabíralo mnoho času a energie, ale vybíral zodpovědně. V mládí se kromě češtiny naučil německý jazyk a, téměř jako samouk, vstřebával průběhem života angličtinu, v níž pak i učil.

Dodnes je obdivovaný především pro své melodické nápady (známé je vyjádření Johanesa Brahmse co by dal za to, kdyby jej jako hlavní téma napadlo to, co je u Dvořáka vedlejší myšlenka) a bohatou instrumentaci (méně se ví, že byl požádán o instrumentaci několika ze slavných Brahmsových Uherských tanců, čehož se zdárně zhostil), i pro své rytmické finesy. Celý jeho život byl prodchnut silnou křesťanskou vírou, která mu pomáhala překonat životní problémy i tragédie (zvl. prvotní chudobu i úmrtí tří prvých dětí), pomáhala mu udržovat životní rovnováhu, posilovala při tvůrčích krizích a pochybnostech. Duchovní skladby patří proto k nejsilnějším a můžeme proto obrazně říkat, že se dotýkají nadpozemských sfér (zvl. Stabat mater, Requiem, Svatá Ludmila). Jeho život se nesl v duchu desatera, čtení Bible mu bylo potřebou, žalmy jej mj. inspirovaly ke komponování známých Biblických písní. Další důležitou oporou mu byla rodina a jeho paní Anna, původně jeho žákyně na klavír, pro níž komponoval i některé altové árie. Svým milovaným dětem (do dospělosti jich dožilo z devíti šest) věnoval skladatel hezkou Sonatinu pro housle a klavír, která nese "kulaté" opusové číslo 100.

Dvořákův život byl raketově strmý, oceňovali jej slavní a známí tehdejšího světa, orchestry a významné spolky jej jmenovaly čestným členem, stejně jako pěvecké sbory, obdržel tituly od univerzit (Praha, Cambridge) a řády od panovníka. V této tzv. vybrané vyšší společnosti se nepohyboval rád. Byl introvert, miloval přírodu, klid. Zachoval si osobitý projev a byl považován ve svém vyšším věku za podivína, který nedokázal přejít bez doprovodu ulici ( v posledních létech se hovoří o agorafobii). Jeho okolí nebylo vždy známo, že jeho geniální mozek pracoval stále a přetvářel vnější impulsy v hudbu. Jeho žáci jej provázeli ze školy , často bezhlesně, neboť věděli, že Mistr je ve svém niterném světě a komponuje. Doprovázející (někdy též rodina, služebná) jej - duchem vzdáleného - tak svou přítomností chránili před nástrahami vnějšího světa.

Dvořákovo dílo můžeme poznávat už od dětství. Doporučit lze návštěvu oper na pohádková témata: Čerta a Káču nebo Rusalku. Její psychologickou hloubku i kvalitu libreta Jar. Kvapila a především jeho úchvatné až impresionistické zhudebnění oceníme však více v dospělosti. Stejně tak je to i se Svatebními košilemi na Erbenovy verše, které svým zhudebněním v kantátě povýšil do úžasného dramatu s niternými lyrickými áriemi (modlitba) či zvukomalebným tancem kostlivců, aj. Prostě Dvořák je autor, jehož poznávání je "během na dlouhou trať. A proto je dobře začít jej hrát a poslouchat co nejdříve.

"...vzdor tomu, že jsem se ve velkém hudebním světě dosti pohyboval, zůstanu přec jen tím, čím jsem byl - prostým českým muzikantem." A. D. z dopisu Bohumilu Fidlerovi


Poděkování

Nesmírně nás potěšilo, že nám grafik Miroslav Vomáčka (Vendy Ateliér) poskytl souhlas k bezplatnému užívání jeho nádherné perokresby Antonína Dvořáka v rámci projektu Dvořák mladým. Velmi si toho vážíme.